„Z toho představení až mrazí. Život vznikne, vzkvétá, reprodukuje se, chřadne, odchází, aby uvolnil místo novému, čerstvému. A to vše v takové rychlosti, že ho chcete znovu. Ale to už bude Vojta odlíčen, Lukášova kytara ve futrálu a vy taky. Pokud vás Vojtovo a Lukášovo představení přiměje tu vaši jednu vstupenku na svět nepromarnit, tak se vám vstupenka na jejich Stvoření světa mnohokrát vyplatí.“

Představení bylo tak krásné a povedené, že neváhám použít slovo „zázrak“! Chci ho vidět znovu. Špičková hudba a přesně namíchaná kombinace smutku a smíchu má potenciál uzdravovat a stát se kultovním představením. Děkuju.

Gratuluji, tleskám a obdivuji!

Vůbec jsem Vám nestačil říct jak to bylo krasné představení. Bylo to famozní, fakt super. Díky moc… Přeju Vám abyste to hráli co to jde a aby diváci chodili.. Krásně Vám to sedlo, nádhera!

Geniální. Děkuji. Smála jsem se a chvílemi jsem byla smutná. Ještě, že byla tma a nebylo vidět na mou tvář. Přistihla jsem se, že emoce se na mé tváři mění tak rychle, jak Vojta tančí po jevišti a Lukáš Sommer hraje. Přijdu znovu, až budete hrát. Je to zázrak, co jste vytvořili.

Krásné pohlazení po duši!

Geniální spojení dvou Umělců s velkým U. Pantomima v rytmu kytary a kytara v rytmu pantomimy. Každým představením tihle dva srůstají v jednoho. Děkujeme! Bravo!

Kombinace dobře uchopeného, silného tématu, podaného bez patosu a skvěle zahraného, vzbudila bouřlivou reakci publika. Anna Kukuczková ukázala svůj pohybový talent a vypracovanou techniku v mnoha předchozích představeních, zde se jejím dominantním sdělovacím prostředkem stalo mluvené slovo.

Silné a stejně tak hluboce lidské představení.

Projekt Imaginárium ukázal, kam až dospěl současný vývoj žánru moderní pantomimy a nonverbálního divadla. Pantomimické duo Kozel ve fraku přineslo inovativní herecké variace, Anna Kukuczková a Vojtěch Svoboda využili originálních výrazových prostředků a propojili nevšední divadelní formy. Kozel ve fraku předvedl pozoruhodný experiment na poli nonverbálního divadla a ukázal pantomimu v neotřelém stylu. Pro ty, kteří bažili po hravém pokoukání a odlétnutí do říše svých snů, bylo Imaginárium akurátní volbou a příjemně stráveným večerem.

Kukuczková vytvořila příběh na hranici žánrů, který svou napínavostí a přirozeným tokem připomíná dobře napsanou novelu. Silnou stránkou představení je autorčina schopnost s lehkostí promlouvat tělem, slovem i mlčením. Příběh drží pohromadě a plyne, jako když čtenář dychtivě otáčí stránky.

ZlomVaz 2016

Scénky byly promyšlené a skvěle zahrané!

Bylo to úžasné! Jsem moc ráda, že jsem to viděla. Jste oba báječní a držím palce!

Hlavně nás neopouštějte a zase brzy přijeďte, budeme se na Vás znovu těšit.

Za svůj nedlouhý umělecký život se Kukuczková vypracovala v osobnost, o jejíchž kvalitách není mezi znalci pochyb. Obdivuhodně tvárná, s kvalitní technickou průpravou. Režiséry je vyhledávána také pro své pracovní a tvůrčí zanícení. Celý výkon je precizně vystavěn a gradován, je tudíž dostatečně čitelný, jak vyžaduje záměr inscenace, také díky psychologicky věrohodné sekvenci psychických stavů postavy.

Vystupují tak – někdy i s rizikem nepochopení – z uměleckého omezení a také společenské izolace oboru jako svobodně uvažující umělecké individuality. Jde o proces, který může pro futuro přinést žánru nový program i krev.

Psáno z představení 20. listopadu 2014, Experimentální prostor NoD.

Vojtěch Svoboda se, snad i díky geniu loci Havlem posvěceného místa, vzepjal ke koncentrovanému, jednolitému výkonu, které obecenstvo odměnilo dlouhotrvajícím potleskem.Podle mého názoru inscenace zasluhuje, aby se dostala i na repertoár některé z pražských alternativních scén.

Psáno z představení 1. srpna 2015, Hrádeček.

Dílo však stojí za zhlédnutí pro Havlovy znalce a obdivovatele, stejně jako pro ty, kdo jej neznají jinak než jako pana prezidenta. Hájí myšlenky svobody, je aktuální, jelikož předrevolučních společenských problémů jsme se nezbavili, jen jsme je transformovali jinam, a je stálou výzvou jak pro mimy, tak pro činoherce.

Psáno z premiéry 6. října 2014 v Knihovně Václava Havla.

14. října 2014

Za svůj nedlouhý umělecký život se Kukuczková vypracovala v osobnost, o jejíchž kvalitách není mezi znalci pochyb. Obdivuhodně tvárná, s kvalitní technickou průpravou. Režiséry je vyhledávána také pro své pracovní a tvůrčí zanícení. Celý výkon je precizně vystavěn a gradován, je tudíž dostatečně čitelný, jak vyžaduje záměr inscenace, také díky psychologicky věrohodné sekvenci psychických stavů postavy.

Vystupují tak – někdy i s rizikem nepochopení – z uměleckého omezení a také společenské izolace oboru jako svobodně uvažující umělecké individuality. Jde o proces, který může pro futuro přinést žánru nový program i krev.

Psáno z představení 20. listopadu 2014, Experimentální prostor NoD.